makonoviny

Tři králové je lidovým označením pro mudrce, kteří podle novozákonních evangelií navštívili krátce po narození Ježíše v Betlémě a přinesli mu zlato , kadidlo a myrhu. Bible však vůbec neříká, kolik jich bylo, i jména Kašpar , Melichar a Baltazar jim byla přisouzena až na základě středověké legendy V západní liturgické tradici je svátek Tří králů ztotožněn se slavností Zjevení Páně a církev jej na Západě i Východě slaví 6. ledna .
Tento svátek je svou podstatou totožný se slavností Narození Páně , je dvanáctým dnem Vánoc a fakticky jím Vánoce vrcholí a končí. Svátek Tří králů upomíná na okamžik, kdy se Kristus zjevuje nejen izraelskému národu, ale všem; dává se rozpoznat jako král všech.
Legenda
Podle legendy byli tři mudrci či mágové z bible pohané , hvězdopravci zřejmě z Arábie , babylonští kněží kultu Zarathursty. Jejich znalost pohybů hvězd a pozornost vůči nim je spojována s proroctvím z knihy Numeri , kde Balaám předpovídá, že z rodu Jákobova vyjde hvězda, nový král Izraele .
V evangelním příběhu samotném není řeč ani o králích, ani o jejich počtu. Poprvé se o třech mudrcích zmiňuje církevní spisovatel Órigenés na počátku 3. století , který počet tří zřejmě vyvozuje z počtu darů, které Ježíši přinášejí. Označení králové se pak objevuje až v 6. století u sv. Caesaria z Arles. Počet mudrců však v jednotlivých výkladech kolísal od počtu dvou až čtyři v západní církvi po dvanáct ve východní. Jmen Kašpar, Melichar a Baltazar se jim dostává zřejmě až v lidových vyprávěních v 7. století, jsou napsána také na fresce v Raveně datované po roce 560 po Kristu. Prvním, u koho se tato jména spolehlivě objevují, je kancléř pařížské Sorbonny ve , Petr Comestor .
Středověk je také obdobím, kdy jsou těmto jménům přiřazeny jednotlivé dary - Kašpar nese Kristu zlato jako symbol královské důstojnosti, Melichar kadidlo , kterého užívají při obětech kněží , a Baltazar přináší myrhu jako symbol Ježíšova lidství.[zdroj? Tyto tři dary mají také představovat veškerou hmotu , neboť zastupují veškerá v té době známá skupenství . Jednotliví králové pak podle různých výkladů představují všechna období lidského života; na scénách klanění Tří králů je jeden z nich zobrazován jako mladík, druhý jako muž a poslední jako stařec.
Tři králové nebyli nikdy oficiálně svatořečeni , avšak jsou uctíváni jako patroni poutníků a hříšníků . Ostatky svatých Tří králů podle legendy nalezla svatá Helena , která je přivezla do Konstantinopole a později darovala milánskému biskupovi. Po dobytí Milána roku 1158 císařem Fridrichem Barbarossou kolínský arcibiskup Reinhard z Dasselu převezl tyto ostatky do Kolína nad Rýnem, kde je uložil do chrámového pokladu kostela sv. Petra. Ostatky Tří králů se staly místem úcty mnoha poutníků, jeden z významných zlatotepců Mikuláš z Verdunu pro ně zhotovil relikviář ze vzácných materiálů. Od roku 1948 je tento relikviář umístěn za hlavním oltářem kolínského dómu .
K + M + B
V katolických zemích se o svátku Zjevení Páně (6. ledna ) píše posvěcenou křídou na dveře domů a chlévů zkratka K+M+B+ nebo latinský ekvivalent C+M+B+ (nebo +C+M+B) jako formule požehnání. Zkratka se vykládá jako iniciály tří králů. Původní text ale zní Christus mansionem benedicat - ať Kristus požehná tomuto příbytku (po celý rok - proto se za třetí křížek píše letopočet). Tři křížky symbolizují Nejsvětější Trojici, tj. Otce, Syna a Ducha Svatého. Nejsou to tedy znaménka „plus“ mezi iniciálami.